PROLOG

9. května 2017 v 9:30 | tal |  Zhasni, než půjdeš
Stála jsem uprostřed odporného vlakového nádraží a cítila jsem se velmi nervózně, možná až úzkostlivě.
Nebyla to jedna z těch příjemných nervozit, kterou pociťujeme před nějakou důležitou událostí nebo při prvním polibku. Byla to tíseň, jež drásala moje nitro a bránila mi v každém dalším nadechnutí. Přes knedlík v krku jsem nemohla vyloudit jediné slovo ani polknout sliny, hromadící se v mých ústech. Moje ruce se třásly takovým způsobem, že bych v nich nic neudržela.
Nebylo to ale nic tak úplně neobvyklého. Tyhle pocity mě přepadali při troše štěstí dvakrát denně. Často z banálních příčin, někdy úplně bezdůvodně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama